neděle. poslouchám vysmažený libertines a je mi fajn.
odešel mi muž na pivo a já tu zůstala.
zůstala a se mnou tohle velký bílý prázdno, který mám v plánu zaplnit.
čím? no čím jiným něž mými školními záležitostmi. říkali.
protože na nás opět čeká ten moment, kdy nám naši rodiče budou omlacovat učebnice o naše hloupé hlavinky.
tak píšu eseje, zkouším se učit matiku, dopisuju laborky a z chemie stále propadám.
a pořád může být ještě hůř.
protože nás čeká jaro a sním nová krev do žil. měníme buňky a je to moc dobře, jelikož už to bylo sakra potřeba. a každej paprsek odkudsi ze ztracena je vítán.
a pro jednou jsem se stala zasraným optimistou. mám pocit, že je mě víc.
menší rozpolcení osobnosti. utápěná ve všem žalu světa a stále se tlemící katka. svět se zbláznil.
a my s ním. já a se mnou moje schizofrenní bytost.
mám pocit, že te´d se už všechn vysvětluje.
o tom, že piju.
o tom, že mi zas bývá po ránu špatně. a úplně jinak než jak to bylo posledních půl roku.
a stále si povídám s orim zkouřená. aneb když mi muž odjede vyprosťovat auto z ruk všech zločinců světa, tak nám nezbývá nic jiného než sedět a čekat. a vy byste to neudělali?
a je mi fajn, opustili mě starosti věčnýho napětí, čekání a shánění něčeho, co vám totálně rozhodí dosavadní život.
jsem zklamaná, co všechno jste schopní pro to udělat, jsem naštvaná na sebe, ale vím, že to zvládnem. spolu. sami?blbost.
a stejně sem neslyšela z té katky uvnitř mě to definitivní"už nikdy".
každopádně hodně dlouho ne.slibuju a uhýbám očima a vím proč to dělám.
povídali, že slibovat se nemá.
a zase po víkendu a poslední týden. pak budu týden žít a pak. pak umřu. anebo taky ne.
a protože tenhle blog čte jeden člověk navíc, tak se stydím a opouštím mou virtuální opěrku.
a zítra si sednu k oknu a budu poslouchat, jak moc sem nenáviděná.
já jen..no jen sem chtěla říct, že je mi dobře. víte?
jeff: vy ste zhulení?
dav: ne, my se tak smějem pořád.
ori: oni sou šťastní, vole.
a má recht, chlapec jeden ušatej.
sem zkoulovaná a ospalá. zase po čase sme si zaběhali.
a babička přivezla koláče.D
no jo, už jdu. a tečka na konec. mám strašně, ale strašně velkou díru v uchu.
odešel mi muž na pivo a já tu zůstala.
zůstala a se mnou tohle velký bílý prázdno, který mám v plánu zaplnit.
čím? no čím jiným něž mými školními záležitostmi. říkali.
protože na nás opět čeká ten moment, kdy nám naši rodiče budou omlacovat učebnice o naše hloupé hlavinky.
tak píšu eseje, zkouším se učit matiku, dopisuju laborky a z chemie stále propadám.
a pořád může být ještě hůř.
protože nás čeká jaro a sním nová krev do žil. měníme buňky a je to moc dobře, jelikož už to bylo sakra potřeba. a každej paprsek odkudsi ze ztracena je vítán.
a pro jednou jsem se stala zasraným optimistou. mám pocit, že je mě víc.
menší rozpolcení osobnosti. utápěná ve všem žalu světa a stále se tlemící katka. svět se zbláznil.
a my s ním. já a se mnou moje schizofrenní bytost.
mám pocit, že te´d se už všechn vysvětluje.
o tom, že piju.
o tom, že mi zas bývá po ránu špatně. a úplně jinak než jak to bylo posledních půl roku.
a stále si povídám s orim zkouřená. aneb když mi muž odjede vyprosťovat auto z ruk všech zločinců světa, tak nám nezbývá nic jiného než sedět a čekat. a vy byste to neudělali?
a je mi fajn, opustili mě starosti věčnýho napětí, čekání a shánění něčeho, co vám totálně rozhodí dosavadní život.
jsem zklamaná, co všechno jste schopní pro to udělat, jsem naštvaná na sebe, ale vím, že to zvládnem. spolu. sami?blbost.
a stejně sem neslyšela z té katky uvnitř mě to definitivní"už nikdy".
každopádně hodně dlouho ne.slibuju a uhýbám očima a vím proč to dělám.
povídali, že slibovat se nemá.
a zase po víkendu a poslední týden. pak budu týden žít a pak. pak umřu. anebo taky ne.
a protože tenhle blog čte jeden člověk navíc, tak se stydím a opouštím mou virtuální opěrku.
a zítra si sednu k oknu a budu poslouchat, jak moc sem nenáviděná.
já jen..no jen sem chtěla říct, že je mi dobře. víte?
jeff: vy ste zhulení?
dav: ne, my se tak smějem pořád.
ori: oni sou šťastní, vole.
a má recht, chlapec jeden ušatej.
sem zkoulovaná a ospalá. zase po čase sme si zaběhali.
a babička přivezla koláče.D
no jo, už jdu. a tečka na konec. mám strašně, ale strašně velkou díru v uchu.
Komentáře:
Urazlivce urazlivej. A...jsem poctena za koment.)
Tak já to teda číst nebudu, no.
Přidej komentář
<< Domů