22.Březen 2008 (ne. nenutím vás tohle číst.))
stejně jako tyhle proflákaný prázdniny s pohledem upřeným do sklenice.

že bysme utápěli žal v alkoholu?..ne to se vám jenom zdá, věř mi, brácho;)

spálit mosty a začínat znovu, zpívat moc nahlas a brečet moc potichu...
a poslední dobou obímám jenom mou kytaru a sleduju všechny ty, co nevydrželi a usínaj vedle mě na stole..a já spát nemůže, ne, že bych nechtěla.

a je tady ta malá a sprostá, roztomilá slečna, co je tady už od školky...chytne vás za ruku a dovede vás domů když už nemůžete.

přístav, únikovej východ, jistota, všechno je jednou naposled.

proč ne.

ouuuu, už nechci být jen basketák:D

a jistě ste si všimli, že ten kopec, ze kterým to se mnou jde, je čím dál strmější. ,ůžu si za to sama.ptám se?

jo, ptám se, protože se chci ptát, chci vědět a kopat kolem sebe, chci vás zase obejmout a vědět, že ste zpátky, ale to už se nestane, že jo?
ne, katko, nestane. nádhera.

zacpala sem si uši a zavřela oči, schovala sem se pod peřinu a schoulila do klubíčka. má malá neúčinná sebeobrana.

stojí to za to největší hovno světa. a ryba je kámoš.