DELETE_ME

je tak někdy potřeba.
 mlčet, sedět a čučet do nikam.

odpočívat, třídit a rozmýšlet.
 co teď?

a mám klid. až do soboty a pořád mám pocit, že mi něco utíká a já to nemůžu chytit, protože nevím o co jde.
proplouvá pod konečky prstů.

tak chytni můj padající pramínek vlasů a polechtej mě na tváři. neotáčej se a utíkej.
je před čím.

a až projdete džunglí. až projdete dveřma a až je za sebou zavřete, tak to začne hlodat. čím dál víc. jen jestli to bylo dobře.
jen se nevracet, zavřít oči a být. být když už ne žít.

zachytávám vaše závislosti, zachytávám a tlačím vás vzhůru. kam? do neznáma, kde už snad nebude touha na návrat. není to lehký, ale jde to.

štěstí. vzlítneš a spadneš. rychleji a rychleji, čím dál menší intervaly. čím dál větší rychlost.
bum....bum...bum..bum!.bum!BUM!
dokola a dokola.

s pistolí proklatě nízko a egem proklatě vysoko se sejdem jako každý ráno s bandou beachvolejbalistů a vyběhnem do ulic sbírat další duše do hrníčků ze snů.
ale bude to stačit?

nebude, jasně, že nebude.

vezmu si teplý ponožky, tepláky, čaj s rumem a půjdu si lehnout.