už není pro co.
tečka.
po roce. ztratila jsem. ztratila jsem všechno, všechno.
pilíř všeho. pilíř mýho podivnýho kosmu.
a mám pocit..pocit, že se to trhá, trhá se to všechno ve mě a já nechci být já, chápete.
utéct. už taky není kam.
zavři oči a zase je otevři. všude, kam se podíváš.
radši je nechat zavřený a ani to není možný.
umřu, mám podobnej pocit.
a taky nejsem, prázdno, díra, díra po tom, co drželo ty moje prokřehlý prsty nad hladinou.
už nemám nic. nemám ani sílu říkat ty svoje pitomý úsměvný věci, co říkám vždycky ať jsem na tom jakkoliv špatně. vlastně vím, že hůř mi asi nebylo. asi pro to, že takovou dobu nikdy nikdo pro mě nebyl. a asi taky pro to, že jsem věděla, tentokrát jsem věděla, že to půjde. že mi nebude vadit ani to ani ono a ty věci, co mě vadí ,a že jich není málo, vždycky dokážu překousnout.
protože sem věděla, že je s tebou taky někdy špatně, ale bez tebe zoufale pořád.
a je mi zoufale z toho minulýho času.
tečka.
po roce. ztratila jsem. ztratila jsem všechno, všechno.
pilíř všeho. pilíř mýho podivnýho kosmu.
a mám pocit..pocit, že se to trhá, trhá se to všechno ve mě a já nechci být já, chápete.
utéct. už taky není kam.
zavři oči a zase je otevři. všude, kam se podíváš.
radši je nechat zavřený a ani to není možný.
umřu, mám podobnej pocit.
a taky nejsem, prázdno, díra, díra po tom, co drželo ty moje prokřehlý prsty nad hladinou.
už nemám nic. nemám ani sílu říkat ty svoje pitomý úsměvný věci, co říkám vždycky ať jsem na tom jakkoliv špatně. vlastně vím, že hůř mi asi nebylo. asi pro to, že takovou dobu nikdy nikdo pro mě nebyl. a asi taky pro to, že jsem věděla, tentokrát jsem věděla, že to půjde. že mi nebude vadit ani to ani ono a ty věci, co mě vadí ,a že jich není málo, vždycky dokážu překousnout.
protože sem věděla, že je s tebou taky někdy špatně, ale bez tebe zoufale pořád.
a je mi zoufale z toho minulýho času.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů