28.Leden 2009 (ne. nenutím vás tohle číst.))
a vždycky nevím, jak začít.

a zase mám podivnou potřebu, jedna z mých nespočetných závislostí a já nemám co psát.
proč? protože...protože se nudím, nic se neděje a nesnáším mejly od porjandy: Hi, Katka. Bad news...
a mám strašně ale strašně velkou chuť ho zabít.

myslím ale, že to nestihnu. jelikož zhynu první a ne jinak než rukou mé drahé maminky a drahého tatínka. ještě, že jsou pryč ty doby, kdy se rodičům vykalo. bože.

převedu-li ale svoje deprimující úvahy někam na opačnou stranu, tak se objeví zpráva dobrá. a to, že...no přece sem zhulila Pavku a byla sem poctěna až do té míry, že sem s ním mohla spočívat na lavečce určitě celou půlhodinu.
a mám radost, že se mi to konečně podařilo, jinak bych musela toho nezbedného chlapce napíchnout na seznam šílených a skrytých potomků Boba Marleyho. a bylo to fajn a povídali sme o jaru.

a zase je mi fajn, šmikla sem si ofinu a hned se cítím o dvacet let mladší.) jinak nás všechny podivně obestoupilo věčný chrmlání, kašlání, kýchání a jiný nechutnosti a já se přidala k mase a taky se dusím a podléhám virozce.
tak se válím v blučině, mám na sobě dvě peřiny, čaj, kouřím a mám ráda svého milého.

a je mi fajn.
a to je tak asi vše, potřeba je pryč.

Komentáře:

HeuristickýAlegorytmickýPočítAč (29.01.2009 01:56:17)říká...

Tak hlavně, že's ho zhulila.

Přidej komentář

<< Domů