03.Červen 2008 (ne. nenutím vás tohle číst.))
a není nic lepšího než utíkat od raelity.
něž utíkat do parku a pít prapodivný víno a pak si připadat tak lehká a spokojená.

zase po dlouhé době, po všech těch sračkách a slzách, po všech těch prolhaných večerech.

tak po téhel proradné době máme my s lefíma ušima pocit, že už se to nedá unést

že se potřebujem o něco opřít, že potřebujem mluvit a vědět, že jsme poslouchámi, že můžeme divně mluvit a vy to bduete chápat.
že se můžeme ksichtit a vykládat všechny trapasy světa a stejně se nebude za co stydět, protože jsme šťastní.
a jednou bych chtěla, aby to trvalo dýl než pár hodin.
jenou bych chtěla zavolat a vědět, že budete za pár minut u mě a já zase nebudu opuštěná, což jsem teď moc často a pak dělám hovadiny.
už jem z mé posrané sebedestrukce.
náhražky za realitu, náhražky za štěstí za moc vysokou cenu.

a moc jsem te´d toho snědla a vypila, moc jsem snila a blouznila, moc jsem doufala v něco.
a vždycky mě to něco pěkně koplo.

a te´d doifám, že se vrátíš brzo a já pak budu moct v klidu spát.

a je mi smutno po tom všem čeho jsem si dřív nevážila,
po veselých večerech, po padajících hvězdách.
moc často vidím ten stesk ve vašich očích, moc často ho idím u sebe, moc často mluvíme vážně.
moc často se nám stýská.

Komentáře:

23816 (12.06.2008 13:51:15)říká...

Jsi zlaticko a ja se vratim a semnou prijde i zakon promin ze ted nemam cas fakt me to moc mrzi

Přidej komentář

<< Domů