01.Červen 2008 (malá pusa na líčko)
je den dětí, no není to nádhera?;)

spali jsme tři hodiny a pálili si nohy o oheň.
vypila jsem mnoho piv a vrátila se druhej den po obědě.
po cestě s žhnoucím slunkem, kdy jsem myslela, že každou chvíli vyzvracím duši.
ano, střízlivým ještě teď.
může za to fernet, ten fernet, ve kterým cítíte ty slzy, jelikož je to pití žalu.
a i když mě včera nic netrápilo, tak jsem ho pila už jen tak preventivně;) protože v prevenci je taky síla.

skočila jsem do rybníku a křičela skrz řasy. kradla jsem spacáky a sklenice a šíleně poskakovala mezi spícíma známýma, kteří v tu ranní hodinu byli k nepoznání.

vítala jsem červen a volala, že je den dětí.
a v záchvatu mých nemálo radostí jsem pokaždé skočila Karlovi za krk, na břicho či na záda a on to chudák snášel překvapivě klidně.
tímto bych se mu chtěla omluvit za všechny jeho podlitiny a za to, že jsem ho popálila cigaretou na předloktí.
A to fakt pálí, že jo, Karle? ;))

s lahví v ruce sedět a hledět na východ slunce a poslouchat vypsanou fixu. úpně jsem se měla strašně hezky.
zpíval si se  mnou Staňa a karel mě nosil na zádech. chtěli mě hodit do ohně. chtěli;) nechala sem se zavinout do spacáku a pak mě vyhodili. nechala sem se škrabat na zádech.

a nevím, kde jsem ji vzala. tu hromadu energie.
a najednou..ano, úplně zčistajasna;)..najednou sem spala...spala hodinu a pak nevěděla, čí sem a půlka lidí byla pryč.
potom už se to nedalo vydržet, jen ležet a snažit se nevínmat to horko a pak se nechat vyhodit pod výhrůžkou policií.

a vidím před sebou mnoho horké vody ve vaně a postel. moji postel s mýma peřinama;) a šíleně se na to těším. tak.

jdu na to.

a vy se mějte pěkně a spěte víc než můžete;)
je přece den dětí;)