a je to tady.
podzim.
aano, moji milí, přišla jsem na to, když jsem po vydatné snídani chtěla vylézt v noční košili na dvůr a dát si první ranní cigaretku.
přišla jsem na to, když mě ovanul vítr tak ledový, že se z toho ježím ještě teď.
kdy jsem se musela zabalit do deky a mikiny a teprve potom se odvážit vystrčit nos a jednu ruku.
a jak jsem tak rozjímala v mém podivném ranním posedu, tak mě to praštilo.
podzim.
a já zaúpěla v duchu, v té spletitosti myšlenek sem úpěla, neboť jsem věděla, co přijde.
že se budem courat popadaným listím, také ho shrabávat a až to nakonec všechno shnije, tak přijde sníh.
na týden, jak je to zvykem posledním pár let. dýl ne.
a pak bláto a břečka a všechno.
a bude brzo tma a bude vlastně pořád tma. a hodiny, kdy bude svítit vzácné slunce prosedím ve škole s třídou namyšleným puberťáků, fotbalistů a šprtek. och, není nad různorodou společnost
a taky to hlavní. přijdou ty naše depky. depky, kdy víme, že už nemá cenu bojovat pro něco, co stejně už dávno zmizelo v nenávratnu.
padlý výrazy a zohýbání se pro poslední zbytky sil. půl roku otupělosti a lhostejnosti.
a vyhlídky na úspěch daleko.
.
.
a jeliko se tady se mnou baví jen pes, tak si skočím do sprchy a zabalím se do deky. a půjdu, půjdu kouřit na dvůr. skloním hlavu po větru a budu se snažit najít ňáký plus do nadcházejícího období.
vím, že se mi to nepovede. už jenom, že je protivný studený podzimní ráno a já to vím. vím a zima mi stejně nedovolí nic jinýho. slunečnějšího.
a pořád je tu snad nějaká poslední možnost.
.
podzim.
aano, moji milí, přišla jsem na to, když jsem po vydatné snídani chtěla vylézt v noční košili na dvůr a dát si první ranní cigaretku.
přišla jsem na to, když mě ovanul vítr tak ledový, že se z toho ježím ještě teď.
kdy jsem se musela zabalit do deky a mikiny a teprve potom se odvážit vystrčit nos a jednu ruku.
a jak jsem tak rozjímala v mém podivném ranním posedu, tak mě to praštilo.
podzim.
a já zaúpěla v duchu, v té spletitosti myšlenek sem úpěla, neboť jsem věděla, co přijde.
že se budem courat popadaným listím, také ho shrabávat a až to nakonec všechno shnije, tak přijde sníh.
na týden, jak je to zvykem posledním pár let. dýl ne.
a pak bláto a břečka a všechno.
a bude brzo tma a bude vlastně pořád tma. a hodiny, kdy bude svítit vzácné slunce prosedím ve škole s třídou namyšleným puberťáků, fotbalistů a šprtek. och, není nad různorodou společnost
a taky to hlavní. přijdou ty naše depky. depky, kdy víme, že už nemá cenu bojovat pro něco, co stejně už dávno zmizelo v nenávratnu.
padlý výrazy a zohýbání se pro poslední zbytky sil. půl roku otupělosti a lhostejnosti.
a vyhlídky na úspěch daleko.
.
.
a jeliko se tady se mnou baví jen pes, tak si skočím do sprchy a zabalím se do deky. a půjdu, půjdu kouřit na dvůr. skloním hlavu po větru a budu se snažit najít ňáký plus do nadcházejícího období.
vím, že se mi to nepovede. už jenom, že je protivný studený podzimní ráno a já to vím. vím a zima mi stejně nedovolí nic jinýho. slunečnějšího.
a pořád je tu snad nějaká poslední možnost.
.
Komentáře:
koukam, podzim, pada listi a vsichni maji potrebu to rict svetu, ze pada listi! budme novinarky! budeme o tom vsechny informovat oficialne, at to aspon k necemu je! :)
jinak opet strasne aaawww... vsechno ctu, hradecke oko se kouka /a vse vidi:)/
Přidej komentář
<< Domů