"Bacha na toho šneka!!!"
..
"Já sem ti říkal bacha na toho šneka!"
____
o tom, že to tam miluju. za kopcy v modré číně.
Posouvání se někam, otevírání dveří a padání do neznáma co nejde zastavit. Otevřeš dveře a tma. Tak se nadechneš a vejdeš, i když víš, že není možnost se vrátit.
V zajetí věčných závislostí.
A říkala jsem, že taková nebudu, vím to. a pak poslouchám, jak na mě pištíte a vidím, jak moc jsem nenapravitelná.
Já jen..jen jsem si to zamilovala, čekání na podmanění.
Ve vlnách, naráz, prapodivný houpavý stavy nahoru a dolů.
A včera. v hospodě s Mariem, co skákal v obrazovce prastaré televize a pak ho stejně ta stará želva zabila. a ty barvy!
"duní to"
"jo, tady uprostřed"
"u srdce"
"ne"
a máš to. aneb houpat se pod vlivem konopných látek v rytmech prapodivného ragga není zrovna nejhorší řešení pro prázdninový večer.
a kudrnačka a david.
A co říct o posledním měsíci?
ranní únik z autobusu, setkání, pár slov. je to cítit ve vzduchu. a nezabráníš tomu, nezastavíš běh okolností, myšlenku, další zakopnutí.
a ještě jednou a ještě jednou. tři dny, dva, kolik že to bylo?
ranní společnost mdma není náhodná. a viděla jsem se svrchu. koukala jsem na tu katku, jak má hořko v puse.
sedíš, stojíš nebo tě šílená tíha zaryje do postele. a zima v konečcích prstů. ve vlnách. z jinýho úhlu pohledu.
naposled?
umřela jsem, když jsem váhala, když jsem měla pocit, že jde o všechno, když jsem si říkala, že to bude špatně a když jsem podlehla.
v ten okamžik jsem byla mrtvá.
seděla jsem s upřeným pohledem do zdi a ptala jsem se proč. proč s tečkou ne s otazníkem. prostě proč. protože?
umřela, když jsem to všechno dala v sázku.
v ten okamžik mě to zlomilo.
v jiných sférách, v jiných vrstvách vnímání, v jiných světech bez hranic.
padání do bezedna.
" a jednou se musíte stavit, zavdáme a pokecáme. je to tak?!"
" je to tak."
To víš, že jo.
a zase se napravuju. pod peřinou. s halucinogenem pod rozcuchaným vlasem.
jím mléčnou rýži a spím a spím. s tebou. za ruku. nepustíš mě i když nechám rozsvíceno. a vezmeš si mě, koupíme si novou skříň a budem jíst krupičnou kaši. my a naši malí dredatí soundsystémový dětičky.
já jen, že si říkám: holka, seš mladá, tak proč si to neužít. ale kdy s tím seknu? v pětadvaceti si řeknu dost? z ničeho nic? a nebude pozdě?
pokaždý mi to hrozně moc dá.
pokaždý mi to hrozně moc vezme. vezme mi to tu jistotu, že to někdy bude jinak.
mám o nás strach.
strach, že jednou budem spolu a stejně každej zvlášť.
na cestě do neznáma ve své hlavě, každej za jinýma dveřma. zamčený.
a proto. proto chci upéct buchtu...
..
"Já sem ti říkal bacha na toho šneka!"
____
o tom, že to tam miluju. za kopcy v modré číně.
Posouvání se někam, otevírání dveří a padání do neznáma co nejde zastavit. Otevřeš dveře a tma. Tak se nadechneš a vejdeš, i když víš, že není možnost se vrátit.
V zajetí věčných závislostí.
A říkala jsem, že taková nebudu, vím to. a pak poslouchám, jak na mě pištíte a vidím, jak moc jsem nenapravitelná.
Já jen..jen jsem si to zamilovala, čekání na podmanění.
Ve vlnách, naráz, prapodivný houpavý stavy nahoru a dolů.
A včera. v hospodě s Mariem, co skákal v obrazovce prastaré televize a pak ho stejně ta stará želva zabila. a ty barvy!
"duní to"
"jo, tady uprostřed"
"u srdce"
"ne"
a máš to. aneb houpat se pod vlivem konopných látek v rytmech prapodivného ragga není zrovna nejhorší řešení pro prázdninový večer.
a kudrnačka a david.
A co říct o posledním měsíci?
ranní únik z autobusu, setkání, pár slov. je to cítit ve vzduchu. a nezabráníš tomu, nezastavíš běh okolností, myšlenku, další zakopnutí.
a ještě jednou a ještě jednou. tři dny, dva, kolik že to bylo?
ranní společnost mdma není náhodná. a viděla jsem se svrchu. koukala jsem na tu katku, jak má hořko v puse.
sedíš, stojíš nebo tě šílená tíha zaryje do postele. a zima v konečcích prstů. ve vlnách. z jinýho úhlu pohledu.
naposled?
umřela jsem, když jsem váhala, když jsem měla pocit, že jde o všechno, když jsem si říkala, že to bude špatně a když jsem podlehla.
v ten okamžik jsem byla mrtvá.
seděla jsem s upřeným pohledem do zdi a ptala jsem se proč. proč s tečkou ne s otazníkem. prostě proč. protože?
umřela, když jsem to všechno dala v sázku.
v ten okamžik mě to zlomilo.
v jiných sférách, v jiných vrstvách vnímání, v jiných světech bez hranic.
padání do bezedna.
" a jednou se musíte stavit, zavdáme a pokecáme. je to tak?!"
" je to tak."
To víš, že jo.
a zase se napravuju. pod peřinou. s halucinogenem pod rozcuchaným vlasem.
jím mléčnou rýži a spím a spím. s tebou. za ruku. nepustíš mě i když nechám rozsvíceno. a vezmeš si mě, koupíme si novou skříň a budem jíst krupičnou kaši. my a naši malí dredatí soundsystémový dětičky.
já jen, že si říkám: holka, seš mladá, tak proč si to neužít. ale kdy s tím seknu? v pětadvaceti si řeknu dost? z ničeho nic? a nebude pozdě?
pokaždý mi to hrozně moc dá.
pokaždý mi to hrozně moc vezme. vezme mi to tu jistotu, že to někdy bude jinak.
mám o nás strach.
strach, že jednou budem spolu a stejně každej zvlášť.
na cestě do neznáma ve své hlavě, každej za jinýma dveřma. zamčený.
a proto. proto chci upéct buchtu...
Komentáře:
Čím víc si život budeš užívat tím víc zjistíš že jsi nic nepromarnila, že být šťastná je to hlavní, být šťastná a veselá a o tom to je pak ti život nikam neuteče, litovat svýho zdraví můžeš ve stáři a tejně bude pozdě naco se stím teď trápit :) žij jak chceš a hlavně buď sama sebou třeba ja už se smířil stím že sem blázen :D
Přidej komentář
<< Domů