Jo spadlo nám to na hlavu.Teď ležim hlavně já pod tim všim.A nemůžu se zvednout...
O ideály sem přišla už dřív, ale když vidim teď všechno tak jak to je.Furt sem si řikala jak sem silná, jak se to dá ještě vydržet, ale už to asi překonalo tu hranici..a já nemůžu...
Moje nejlepší kamarádka mi řekla, že jí beze mě líp.Lidi, který mě znaj řikaj, že sem feťák a už mě ani nechtěj znát.
Jedno moje zlato se pomalu, ale jistě ničí.Já jí to řikam, ale nevim jak jí pomoct...a to druhý ani nevim co jí je...
nestíham chápat ty lidi...a vlastně už asi ani nemusim páč sem hrozně sama...
Tak se válim pod tima kartama...a čekam až mi někdo příde zvednout...nebo aspon mi pomůže ty karty odházet