Tak já si dám jako hlavní fotku snímek, kde se šklebim jako blázen a beztak se lidi z vysokýma známkama zrovna nestrhaj. Co to sakra je. Dyť sem přece fešák, ne? Ach jo, škode že fotografije nedokáže zachytit vnitřní krásu a inteligenci, to by bylo jiné hodnocení i když... Kdo ví jak tu lidi hodnotí objektivně. Aby tam pak zas nemluvila za ně závist. Nebo teda nehodnotila, páč závist obvykle moc nemluví, když se jedná o hodnocení fotky. To ani člověk moc nemluví, protože kdyby mluvil, tak ho stejně uslyší tak akorád někdo, kdo je ve slyšitelném dosahu od něj a vlastně by to bylo tak nějak na prd. Skoro až na kekel... No ale čert to vem, a pořádně oroštuj, páč trápit se tim, tak mu asi praskne kokot na příč... Fuj, to sem ale sprostej...

Velká bílá stráň, plochá, vrásčitá a drsná, bílá nejen jak povlečení na peřinu. Nesčetné množství kráterů, malých, ale přesto výrazných, mnoho vláken do sebe spletených jak myšlenky zmateného mozku, který patří zmatené osobě, jejíž zmatení je natolik výrazné, jak požár uprostřed lesa, tichého a mlčky opuštěného, jehož prostory pokryty jsou miliardy listí a větví. To vše hnedle zmizí, jak suchá haluz v rozžhaveném ohništi pohlcena a spálena na popel v okamžiku, nemilosrdnými plameny olizujícími kameny kol ohniště, hnedle se zas objeví jak slunce při rozbřesku, které dává sbohem lidem s opačným cílem, lidem na druhém konci, ale zároveň začátku země, matky živitelky a vražedkyně, jež pohlcuje vše živé a působí jak velké recyklační centrum s neuvěřitelnou rovnováhou, avšak narušovanou tvory tak malými v její velikosti. Tak malí se mohou zdát i tvorové, celky, kteří se ukrývají lidskému oku, oku jenž se na ně dívá a nedívá a přesto je nevidí a nevidí. I tito tvorové narušují správnou funkci části tak malé z pohledu velikosti země a tak velké z pohledu tvora narušitele. Veškerá komplexivita, ohromnost struktur a neuvěřitelnost vzájemné propojenosti je natolik závislá na každé částečce, bo ač se může zdát, že jest možnost zde oběti nepatrného útržku tak ohromného celku, avšak každý úryvek příběhu, úryvek existence se musí nahradit poněvač po něm zbude jen prázdno, vše pohlcující prázdno, tak pusté a přitom neprůchodné jak temnota vesmíru, kterýžto jako obrovský celek rozměrů tak nepochopitelných organismu tak malému, jakýmž je člověk, byl celek bez temnot, ale ani věčnost netrvá věčně a tak tento celek byl užírán, každá jeho část byla užírána částmi, které byly užírány částmi a tak ta posloupnost je až do rozměrných čísel, jež by se dala vyjádřit znakem nekonečna a horního indexu čísla dvě. Jedna z těchto částí, jen jedna část z části částí, tvořena částmi, je označována jako organismus, přesněji člověk, se může nejspíše zamyslet nad množstvím přídělu svého do tvorby prázdnot. Nebo se zamyslet nad svou jedinečností v celku největším, zda-li někde jen není osob, tvorů, částí či celků v podstatě tedy celků, neboť každý celek tvořen jest částmi, které by podobné možnosti měli, možnosti zabraňovat necelkovitě a nerovnováze v celku největším, avšak jednodušší je myšlenku jedinečnosti v hlavě ponechat, jejíž součástí jest vědomí maličkosti celků, lidí v celém celku největším a tudíž se vyvarování jakékoli přebytečné snaze užitku celku největšího na úkor celku své maličkosti veliké. To je spíše chyba, ale ať každý zamyslí se nad údělem svým, vždyť i ti malí částečci, bacili na roztočích a jiných celcích ukrytí, jenž jsou škodnou pro celek člověka a tak možná i člověk je nemoc celku největšího, jehož hranic své velikosti nemá, a zároveň částí nemoci celku jiného…

Zdravím deníčku Připravil sem si pro tebe článek o vulgaritě na českém a světovém internetu. A jelikož je to veřejný příspěvek, tak i pro případné čtenáře :)
V první řadě bych rád podotknul jeden velmi důležitý a těžko opomenutelný fakt a to, že veškeré zde uvedené informace a poznatky, vychází čiště a jenom z mé, a to zdůrazniji, hlavy a mých pozorování. Proto také jakékoli šíření mého vědeckého díla a tedy i tohoto článku, spadá pod ochranu autorských práv zákon č. 121/2000 Sb. Proto veškeré jeho šíření je možné pouze bez komerčních záměrů a při uvedení jména původního autora. Pokud by však měl někdo zájem jej komerčně využít, je povinen se dotázat autora díla (tedy mě) a posléze dojednat případnou výši autorského poplatku... Nyní už můžu přejít k samotnému dílu a tedy k mé vědecké práci.
... Tuto problematiku sleduji už delší čas a zejména na servrech, kde je možnost anonymity, mluví mnohdy lidé jako prasata a hovada. Někteří jsou tak kurevsky sprostí až z toho praskaj slušným lidem kokoti. A mnohdy se jedná o takové cipoviny, že by z toho jeden sral kostkovej cukr a někdy teda i dva. No a jelikož je takovýchto servrů požehnaně, dá se vše shrnout do jedné věty. Internet je ráj vulgarity. Což může být špatně i dobře. Osobně to nepovažuji za problém, protože vulgární výrazy patří do našeho jazyka a měli bychom být pyšní na jejich rozmanitost... Jan Navrátil 10.8.2006

...uvědomil sem si, když mé oči spočinuly na "analogových" hodinách jež mi dopřává jeden fajn plugin v Astonu. Uvědomil sem si to proto, že vteřinová ručička v tom okamžiku poskočila o 5 dílků a to ne, že bych se zasekl já, ale asi to byla chvilková slabost mého stařičkého PC. Přeci jen je mu už dobrých 6 let od doby co ho mám a nějakých 10 let je jen biosu na základové desce. Ten čas ale letí a i chudák kompík si to uvědomuje a občas mě na to upozorní, abych mu asi tolik nenakládal. Dobrá malej, nebudu Tě nutit do XPček, zůstanem na 98 SE, přeci jen je to Tvůj ročník...

Toť je to oč tu běží, ale jelikož nejsem asijský mnich, který vydrží nejíst po dlouhý čas (záměrně blíže neurčuji onu dobu, páč sám zrovna nevím kolik :) ), rozhodně jíst budu. Je skoro čas oběda, doma jsem sám a je tedy na snadě uklohnit si nějaký ten žvanec. Jenže... Vubec, ale vůbec mě nenapadá co si dám dobrého a nějak nemám chuť na další předsmažený polotovar. Chtělo by to něco extra. Budu chvíli přemýšlet a pak si s největší pravděpodobností ukrojím krajíc chlepa a nasmažím kotel vajec. Trochu otřesná představa stereotipná stravy, ale když ono je venku tak hezky na to, abych trávil čas v kuchyni, natož na netu, proto mizím s rychlostí střevních obdtíží po vipití Svijanského "samoseru"...

vy*eru nebo co :D Tak já si sem dám fotku, na který se šklebim a mám menší hodnocení než předtim. Tak to je hodně zlý, asi sem opravdu nefotogení a ještě k tomu mě hodnotí lidé bez vkusu, takže síla :D Nj, fotka řekne jen málo a hold raději zstanu u verbální komunikace a osobních setkání :) Že já sem vůbec lezu, pro mé ego to není vůbec dobrý server :D Takže sem zas nějaký pátek nepudu a uvidíme pak, jak na tom budu s hodnocením, jestli je to opravdu tak zlé a nebo jsem zatím jen měl pech na špatné hodnotitele :) end

Potřebuju si trochu rozcvičit prsty a proč ne zrovna na psaní deníku? Tak s chutí do toho. Moc to zatím nejde, některé prstíky zdrhávajíce píší jiná písmenka, než bych chtěl a tak hned po mezerníku, nejčastěji mačkám backspace, nebo jak se to vlastně píše :D Tak ale slovo po slově je to lepší a lepší. Venku pěkně, slunko svítí, zima ani moc není, snad je i nad nulou. Tímhle trendem se za pár měsíců objeví první květiny jara. Kdo se těší ať zvedne ruku. Jááá, ale jednou pačmákou se mi blbě píše a tak ji ani nezvedám... Emir Kusturica mi tu dokresluje atmosféru pohodového odpoledne. Ideální den. Co víc k tomu dodat, prsty už se trochu zahřály, tak teď hurá na kytaru... :)

Slunce už zapadlo a mě zapadla další lžíce večeře do krku. S plnou pusou se nemluví a možná není slušné ani s plnou pusou psát. Proto končím.