Další příběh neštastné lásky
Prectete si,posoudíte, popláčete si,..já vím přestanu se smutnejma příběhama...
Bylo deštivé odpoledne, i když na dešti není nic zvláštního, tak tentokrát me necím ocaroval, necím tajemným. Náš starobylí dum stojí kousek od hrbitova, nikdy jsem si tento fakt nijak nepripomínala, ale tentokrát, tentokrát sem se pri pohledu na nej skrz kapky dešte zachvela. Nevedela sem cím to bylo…možná tím že dnes to byl práve rok….rok od té doby co zde pohrbili posledního cloveka. Pamatuji si na to jako by se to odehrálo vcera…..Byl pochmurný den stejne jako dnes a ke hrbitovu se scházeli lidé, mladí lidé, nemohlo by jim být více než 17 let. Jedna dívka me v tom hloucku zaujala, mela krásné cerné vlasy sahající až k bokum, krásný jemný oblicej, avšak ty její oci, ty oci byly tak mrazivé, tak chladné a pritom smutné a plné nenávisti. Nevydržela sem se do tech ocí moc dlouho dívat jelikož se dívka podívala mým smerem a já mela pocit jako když se mi dívá do ocí….ten mrazivý pohled jakoby me zbavil všeho dobrého co na tomto svete ješte zustalo, toho mála co mi ješte život nesebral. Ihned jsem se odvrátila a ta dívka taky. Když bylo po pohrbu ona tam zustala jako jediná. Sebrala jsem všechnu odvahu a šla jsem za ní.Když jsem otevírala zrezivelá vrátka hrbitova tak se na me s doprovodem skrípejících pantu podívala, ale tentokrát ne do ocí. Došla sem až k ní, po tvári jí stékaly slzy a nebo to byl jen ten déšt? To už se asi nedozvím. Podívala jsem se na cerstve zakopaný hrob, byla na nem fotka chlapce, prekrásného chlapce. Ze snení me vytrhl rozklepaný hlas dívky ,,sebevražda" špitla a dál se utápela v slzách, avšak povídala dál ,,seznámili jsme se na diskotéce, on tam byl se svojí partou a já se svým tehdejším klukem Matejem" rekla a ukázala na hrob kousek dál, podívala jsem se tedy na ten další hrob, opet tam byla fotka prekrásného chlapce. ,,Oba zemreli mou vinou" tentokrát už to dívka nevydržela a padla na kolena ,,s Tomem…." Ukázala na cerstvý hrob ,,….jsme se tenkrát vyparili pryc a nechali tam naše doprovody napospas strachu kde jsme, povídali jsme si asi hodinu, když jsem zaslechla hlas Mateje Lillinko! Volal, ale já delala hluchou a dál jsem se venovala svému novému vyvolenému, Matej se však blížil tak jsme si s Tomem vymenili císla a šli jsme každý svou cestou,ale asi po mesíci nás osud svedl opet dohromady, mela jsem tehdy strašné období…Matej bral kokain….Tom mi ve všem strašne pomáhal, ale pak už sem nejak nevydržela ten nátlak a podvedla jsem s ním mého kluka" na chvíli se utišila a já si všimla že v ruce žmoulá nejaký malý papír mokrý od slz a dešte, který již pomalu ustával ,,nemohla jsem Matejovi lhát tak jsem mu to všechno rekla, ale to jsem nemela delat, protože jeho reakce byla, že me surove zmlátil, skoncila jsem tehdy v nemocnici Matej se mi prišel okamžite omluvit, že ho to moc mrzí a že me miluje, asi hodine po jeho odchodu za mnou prišel Tom, že mu vše rekli rodice, bylo mi s nim krásne, ale v jednu chvíli udelal neco co nemel….políbil me…ani jeden jsme tehdy nevedeli, že nás nekdo v tu chvíli pozoroval-Matej, druhý den pribehla moje nejlepší kamarádka a sdelila mi hroznou zprávu…Lilly Matej už není mezi námi, našli ho jak se predávkoval drogami a vede nej ležel dopis a prý ho nesmí nikdo císt pouze ty. Tohle mi úplne vyrazilo dech, roztresenou rukou jsem od ní vzala dopis, rozevrela jsem ho a v nem stálo: Až si budeš císt tenhle dopis, už nejspíš budeš vedet, kde se práve nacházím ano tam nekde kde jsou hranice neznáma… Ver že já te miloval a vždy milovat budu, ale ty jsi me zradila a to jsem já nemohl vydržet, a pak jsem te s ním zahlídl v tom nemocnicním pokoji… to už pro me byla poslední kapka, nemohl jsem jinak, ver mi a odpust. S láskou a z lásky Tvuj Matej
Jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla byl jen plác, nevenovala jsem pozornost jak na me kamarádka mluví a ptá se co bylo v tom dopisu, chce mi ho vzít a podívat se ale já jí to nedovolila a dopis na míste rozškubala na tisíc kousku a zacala se topit v smutku. Asi po týdnu kdy me pustili z nemocnice sem se opet setkala s Tomášem, vyhýbala jsem se jeho pohledu jeho dotekum, ale po chvíli sem se mu nakonec oddala, zacali jsme spolu chodit, ale naši ani jeho prátelé našemu vztahu nepráli, porád nám ríkali , že to je neúcta vuci Matejovi, ale byli jsme v tu chvíli sobectí a všímali si pouze sami sebe, a to se nám vymstilo, naši "prátelé" na nás usporádali past a to hned nekolikrát po sobe, byly to pasti typu že když jsme byli na dýze tak ke mne poslali neznámého kluka a ten me zacal líbat atd., vedeli, že je Tom chorobne žárliví a nikdy si to nenechal vysvetlit, ale jednou se mi to prece jen podarilo, dali jsme se opet dohromady, ale to samozrejme nenechalo ostatní chladnými a dál kuli své plány až dospeli k tomu nejhoršímu, jednou mi dala kámoška do kafe extázi a já jaksi hodne spolupracovala, prišel ke mne jeden kluk a zacal me balit, a já byla natolik omámená, že sem se nechala premluvit a šli jsme ke mne domu, to jsme ovšem nemeli delat, protože tam najednou vtrhnul Tomáš a videl me jak se s tím klukem miluji a vubec se mu nebráním, práve naopak já se mu oddávala. Najednou jsem si Toma všimla a najednou jakoby vystrízlivela, ten kluk se jen smál a já se rychle oblékla a bežela za svým miláckem, dohonila jsem ho až v nejakých zatuchlých garážích, ale nebyl to ten milý a hodný Tom jakého jsem znávala tenhle byl jiný, držel v ruce sklo co našel na zemi NE TOME NEDELEJ TO JÁ ZA TO NEMUŽU vykrikla sem ale Tom me neposlouchal a prorízl si kuži, nejdrív tam jen tak stál a díval se na me ,ale po chvilce se zacal kácet k zemi" Dívka se neubránila dalšímu návalu slz, ale pokracovala dál ,,ihned jsem se k nemu rozbehla a rekla jak moc ho miluji a že za nic nemužu, avšak jeho slova me naprosto zaskocila, místo ocekávaného miluji te z jeho úst vyšlo NENÁVIDÍM TE TY MRCHO, nemohla jsem tomu uverit, muj milácek, moje všechno me nenávidí, ale než jsem stacila neco ríct tak mi zemrel v nárucí s ocima vytreštenýma dokorán, ale na to co bylo v jeho ocích nikdy nezapomenu, nebyla tam žádná láska ani cit, ale pouze nenávist, zlost a smrt, ano smrt, najednou prijela záchranka ani netuším kdo jí zavolal, ale byla tam, odvezla Tomáše a já ho již nespatrila až tady na fotografii na pohrbu" Ted se již neudržela vubec a zhroutila se na zem celá, sedla sem si k ní a vzala jí kolem ramen, ona se na me podívala, ale už ne tím chladným výrazem, ale prívetivým a prosícím o pomoc zeptala jsem se na ten papír co držela celou dobu v rukou. Byl to dopis, dopis, kde Tomášovi všechno vysvetlovala a zároven ve kterém ho nenávidela. Podívala jsem se na oblohu, byla již noc, ale nechtela jsem tam tu dívku nechat samotnou, souhlasila, že u me prespí, rodice byli pryc takže v tom nebyl problém. Udelala jsem jí neco k jídlu a šli jsme si lehnout, když sem se ale ráno vzbudila dívka tam nebyla, ale na stole ležel dopis: Dekuji Ti za všechno, ale me již nic nezachrání. Lilly
Nejdrív jsem ta slova nechápala, ale najednou mi to došlo vzala jsem si kabát a rychle jsem se bežela podívat na hrbitov, konkrétne k hrobu, kde byl pochován Tom. Byla tam, byla tam ale zrejme jsem prišla pozde, ležela na zemi a z jejího zápestí vytékala krev,tak tmavá jako duše samotného dábla. Ted jsou možná opet spolu a možná se už udobrili, to však již nezjistím…
