anděl
Nebe spadlo na zem a anděl sešel po obyčejných schodech, černých jak uhel a oprýskaných, jako by byly staré milióny let. Usmál se na mne, až se mi kolena podlomila. S úžasem jsem se ho zeptala, proč jde po těch starých oprýskaných schodech, když hned vedle má nádherné mramorové se sametem a zlatým zábradlím. Opět se na mě usmál a pak pravil: proč chodit po krásných schodech, které jsou dělány jen proto, aby se líbily každému na pohled a přitom za chvíli vymyslí někdo další schody a tady na ty se zapomene stejně, jako se zapomělo tady na ty. Co z toho tedy plyne, zeptala jsem se anděla, který mi svou moudrostí učaroval. Zamysli se nad tím, teprve až na to přijdeš sama, tak tehdy pochopíš, proč jsem šel po starých schodech a ne po těch nových...
