nothing or something
Je půl desáté večer a už se skoro setmělo...Procházím se po asfaltové cestě a koukám na oblohu kde se začínají objevovat první hvězdičky a nádherně svítí měsíc..Kolem mě šumí krásně les a v poli cvrlikají cvrčci..krásný letní teplý vánek mi fouká od vlasů..a já se cítím naplněná a zároveň prázdná, cítím se jak bílá a černá,jsem štastná a zároveň smutná,nevím jestli mám plakat nebo se smát, jsem mezi nebem a zemí..nevím co si mám myslet nebo cítit..uvnitř mé hlavy je chaos a zároveň prázdno..moje myšlenky utíkaj do neznáma...Ale přesto všechno přemejšlim o životě..jak je nespravedlivej a zároveň hrozně krásnej..Když se mě někdo zeptá jak se mám, odpovím mu že ani nevím...lidi si říkaj jak někdo nemůže vědět jak se má...ale já prostě nevím...Jdu dál po asfaltové cestičce...bloudím tu jak ztracená bludička..v dálce slyším jak si děti z tábora zpívají trampské písně..je v nich tolik spokojení,tak ráda bych tam ted seděla s nima, a chtěla zapomenout na to špatný, a myslet jenom na to dobrý...jinak nikde nic...všude prázdno...sem tam slyším sovu jak houká..a jdu dál..moje myšlenky sou čím dál tím složitější a čím dál tim prázdnější....Kdo mi pomůže a vysvobodí mě tady odsud?..kdo mi podá pomocnou ruku, a řekne pojd bude to fajn?kdo?...sama nevím...
