osud...
Zvony se rozezněly, jednou zas špatnej den pomyslí si Annie,dneska měla její babička pohřeb,nic veselýho, spousty ubrečenejch lidí seděj na lavicích a poslouchaj písničky a vzpomínaj na člověka kterej už mezi nima není,..Připomělo mi to všechny chvilky co jsem prožila u babičky, zavzpomíná Annie..to byly časy, a ted už je všechno pryč..
Po pohřbu se všichni zpakujou a jdou na pohřební hostinu, Annie radši vypadne ven, kde sedí se svým psem a kočkou..je to na nic pomyslí si, všechno je na prd..hladí si zvířata,popíjí pivoa pak k ní přijde její jeden vzdálenej příbuznej.v celku v pohodě kluk,pěknej...je mu asi 26, ví že je to moc,ale přesto se jí líbí..už od první chvíle co ho spatřila měl v sobě cosi..co jí na něm tak přitahovalo..Nikdy se spolu moc nebavili,krom prostoduchého ahoj nebo čau si nic moc neřekli..Ale ted za ní přišel, sám od sebe a zeptal se co tam dělá tak sama..začali si povídat, o všem možném a Annie si uvědomila že je to vlastně i docela fajn den..
Po chvilce vyrazila na procházku se svým psem aby si vyčistila hlavu.. On se nabídl že pujde s ní, a tak šli..celou cestu si povídali o všem..možném i nemožném,..škoda že jsem an to nepřišla dřív uvědomí si Annie, měla jsem možnost dát se s ním do řeči..ale nějak to nešlo...
Došli až k jedné lávce uprostřed paloučku,obklopenou lesem,pod niam krásně šumel potuček..byl tam klid a ticho..jentak tam chviličku seděi a mlčeli..oba zamyšlení nad tím co bude ted..až pak On prohodil.. že Annie je hrozně krásná holka a usmál se...Annie se jen azčervenala a dodala že se na ní ještě asi nidky pořádně nepodíval .V tu chvíli se zadívali sobě do očí, pohled byl tak dlouhý a hluboký...Annie si všimla že má hrozně krásný oči...a ty jejich oči se přibližovali a přibližovali, blíž a blíž k sobě..byli tak blízko...a najednou mezi ně vlítnul Annienin pes a štouchal do ní že by chtěl nákej pamlsek, byl zyvklej že ho venku odměnuje...
Chvilku tam ještě mlčky sedeli..občas se jeden nebo druhej nadechl,že by něco prohodili, ale zas stichli..stromy okolo krásně šuměli a vlnky vody poskakovali and kamínkama jak malé žabky..foukal příjemný teplý vánek a v dálce si hrál pes..a oni?..byli oba zahloubaný a koukali jakt y vlnky ubíhaj..
Až anjednou Annie prohodila..promin...On se na ní jen tak zadíval a řek že spíš on by se měl omluvit..a pak..zas ten hluboký pohled...a tentokrát už nebránilo nic tomu,aby se políbili..líbali se snad věčnost, jejich polibek byl tak vášnivý a hluboký..ani jeden zatím nic takového nezažili,aby v tom polibku bylo tolik vášně...Tohel nejde uvědomí si Annie a odtrhne se z jeho náruče..prostě to nejde..nemuzem..ani jeden...On jí jen přitaká a radši se zvednou a jdou zase zpátky a kyždý si s sebou nese to ejjich malévelké tajemství...
