povídka v dešti...
,,No bezva, venku je krásně..jdeme ven!" radostně zavelým a podívám se na Astu..Ta jenom se nadzvihne z pelechu a podívá se na mě smutnejma očima jakoby mi chtěla říct ,,si děláš srandu,ne? ted v dešti?..nikam nejdu.."..,,No tak tedy já půjdu sama" odvětím ji a vidím jak se na mě usmála,jako kdyby chtěla říct,,dík"...
Vyjdu ven a všude krásně prší,kapky deště mi padaj do vlasů a já se při tom cejtim tak skvěle. Pozoruji ostatní lidi..Buď spěchají a snaží se vyhybat kapkám deště, nebo pod deštníkem kráči někam na zastávku..taky tu běhají s igelitkou na hlavě a nadávají že je hnusné počasí..a taky na mě všichni koukaj jak na blázna co se prochází v žabkách v dešti..Nu co,ale mě to nevadí, usmívám se.
Zastavím se a čekám až přejedou auta aybch mohla přejít,najednou mi kdosi přikreje rukama oči...sakra kdo to je...otočím se a tam stojí skoro ten nejhezčí kluk jakýho sem kdy v životě viděla..hrozně se mi klepou kolena,asi se mi uplne podlomej...Bože to není možný to je snad jenom sen,..má dokonalý modrošedivý oči, jeho rty...a ta bradka, je krásnej...a usmívá se...a na mě..nechápu ted nic...Vim jen to že je hrozně moc sladej a má na krku korálky,zbožňuju kluky co nosej korálky,..ted jen cejtím jeho vůni..je krásná.. a jak je zmoklej tak je ještě hezčí., vubec nevim co se deje,sleduju jenom ty jeho krásný oči, přibližujou se blíž a blíž.....následuje něžný polibek,a já zas cejtim tisíce motýlku v břiše...zavírám oči a ten pocit, ten je nevyměnitelný,on tak skvěle líbá..a najednou, otevřela sem oči a on nikde, ..že by to byl haluz,ne to nemuze bejt haluz.....
.Najednou slyším sanitku jak houká, sakra co se děje, začíná mě bolet hlava a v hlavě slyším zvuky ??,,Srazilo jí auto, v tom dešti ho nemohla vubec vidět" ,,nemá u sebe žádné doklady a zatím je v bezvědomí" ,,počkat probouzí se"...,,Slečno bolí vás něco?" kouká na mě jakási sestra..já jen zažbleptnu ,,jenom trochu hlava"..a ona mi jen odvětí že to bude v pořádku.. ještě se zmůžu na větu co se stalo a sestřička jenom že mě srazilo auto a jakejsi mladík zavolal sanitku.. vim že ej to pitomý ale ptám se ještě jestli nevědí kde je ,,Tak to bohužel nevím, s námi sanitkou nejel"..pomyslí si , hm škoda...
Ležím už na nemocničním pokoji a najendou někdo klepe na dveře..kdo to může být..a ona sestra a za ní je ten kluk z toho snu, co ten tu dělá?,,že bych zas spala?, ..tady je ten mladík co vás zachránil" řekne sestra a jen tiše zmízí...,,ahoj" řeknu a nahodím muj nic neříkající úsměv..Ty vade on mi nese kytku, no tedy ,,To je pro tebe, chtěl jsem zjistit jestli si v pořádku"..,,děkuju,moc,fakt to máš u mě, mimochodem jak se vlastně jmenuješ?" ,,Mikel, a ty?",,Pěkný jméno....ehm,já jsem Phoebe" a zas nahodím svůj připitomělej úsměv?,,Moc krásné jméno,přímo se na tebe hodí"..ted se začervenám a jen kváknu,,díky,si milej"..,,Srazilo tě auto, a upadla si do bezvědomí,snažil jsem se tě oživit, protože sem cejtil vinu že jak sem tě docela dlouhou dobu pozoroval neodchytil dřív.."..a zase muj připitomělej úsměv,jen mi došlo že jak se mi zdálo že mě líbá,tak se mě vlastně snažil oživit...,,Odkud vlastně jsi?" vypadne ze mě první rozumná věta..,,Bydlím na stejnym sídlišti jako ty,ale ne moc dlouho"..,,no to vim že kdyby si tam bydlel dýl,že bych si tě určitě všimla" nj,a samossebou nahodim zas ten muj usmev ,,mas moc krasnej usměv" dodá a jájen ztuhnu,fakt nevim co mám říkat protoze mi srdce buší jak o závod ...
Po dvouhodinovém povídání vim o něm skoro všechno, je tak dokonalej,milej vtipnej,hezkej,...a navíc pořád si spolu máme co říct...já si ymslim žejenom čekám na to až se zas probudim,protože tohle neni normální..
Už mě pustili z nemocnice,a sedím doma,poslochám svoji oblíbenou písničku od Alanis Morissete-Ironic, a jen si všechno přehrávám v hlavě...Mikel je tak,tak. nevim co,jak sen...17 let jsem snila o takovymhle klukovi,a najednou je tady,nemuzu to porad pochopit..ale budu to brát jako osud,on je jako muj andel stražnej, je to fakt moc hezký...Ted si vzpomenu na to že v tom spěchu jsem si zapoměla říct o jeho telefoní číslo,ach ne...co ted?
.
Tahle povídka nemá konec, je jako sen, rozlyne se když čekáš jak to dopadne...
