zázraky se dějí
No tak sem zjistila že moje návyková látka je psaní, psaní úvah povídek atd..hrozně mě to baví, vim že jsem cvok,ale nevadí...Inu, tahle úvaha na téma zázraky,ano,zázraky,do týhle chvíle jsem si myslela že se nedějou žádný takový překvápka příjemný..ale..dějou..i když je třeba nevidíte..tak se dějou,mrzí mě že občas tyto malinké a drobné zázraky přehlížím, zaslepená smutkem či záští,přehlížím že je taky na tomhle světě někdo,pro koho něco znamenám,pro koho taky existuju, jo,asi jsem to do týhle doby přehlížela, spíš ani sama sem nechtěla existovat, nechtěla žít na plno,ale ted zjištujiže jsem udělala velikou chybu, nebudu toho litovat,jelikož bych zas přehlédla tyto malé zázraky,..a co myslím zázrakem..třeba úsměv, ne úsměv od kamaráda nebo rodiny, úsměv od někoho,koho znáš,ale nevnímáš, nevnímáš jeho život, do té doby než se usměje, ..Jo je to asi hovadina,ale zamysleme se nad tím..stačí pomocná ruka,pohled,a svět je hned jinačí..konečně otevírám oči..konečně se moje říše snů,ve které jsem doposud žila začíná protínat s realitou,konečně padám k zemi..a kdo mě přitáh z těch nebes na zem...asi ten úsměv. stačí jediný, a je to hnedka jiný,kdo to nezažil tak mě nepochopí,kdo to zažil,tak si asi bude řikat co ta holka tady plácá za nesmysly...pro někoho nesmysl, pro jiného zázrak..pro mě..zázrak...=)
