A tak kráčím od Tebe a vím, že je to škoda.
Kráčím dál a dál,
les kvůli tomu vzplál..

A tak kráčím jako láska lidí,
jako slepá láska, která v druhém život vidí..

A tak kráčím jako lidská vášeň,
jako do Tvého srdce báseň..

A tak kráčím jako lidský smutek,
jako neuskutečněný skutek..

A tak kráčím na křídlech Bohů,
za zvuku lesních rohů..

A tak kráčím jako vítr jemný.
A tak kráčím v noci jako každý skutek temný..

A tak kráčím jako bolest všech,
jako žal na křídlech..

A tak kráčím jako mlha k zemi,
jako ta prázdnota, když po Tobě smutno je mi..

A tak kráčím, však na místě stojím,
když se Tvou přízeň bojím..

A tak kráčím jako strach,
jako štěstí nepoznaný vrah..

A tak kráčím jako prach vesmírných hvězd,
jako tulák na své nejdelší z cest..

A tak kráčím jako po kolejích vlak,
jako po bílém nebi temný mrak..

A tak kráčím jako nekonečnost na světa konec,
jako mnich co hledá smrti zvonec..

A tak kráčím jako mnich co rozezvonil zvon,
jako srdce zvonu, které hlásá skon..

A tak kráčím jako mnich co odchází,
že za svůj čin jsem odsouzena na smrt mi už dochází..

A tak kráčím a kat se sekerou u špalku stojí,
je pozdě se kát a mé srdce se o Tebe bojí..

A tak kráčím jako duše zrazená,
jako každá bytost v životě ztracená..

A tak kráčím jako odsouzená duše, co už nikdy neuvidí nebe,
však i z pekel budu milovat Tebe..