Když vejdeš do místnosti
i křeslo popoběhne
k tobě blíž.
Jsi terč mé pozornosti,
jakoby rozkvetly plavuně...
A ty to nevidíš!
.
Když promluvíš
tlukot mé srdce rozbuší
milostnou Morseovkou.
Leč ty jí ale neslyšíš!
Jen vzduch to chytá do uší...
Srkáš kávu se sodovkou.
.
Když bezděky se usměješ,
podléhám závrati.
Radši nožem bodni!
Když odejdeš
místnost rázem zplacatí,
drtí mi den po dni
.
A ty to vůbec netušíš...