^{_{Bodni mě do srdce, ledovým květem,}}

ať usnu spánkem hlubokým.

Jak dravá řeka, proderu se světlem,

k oblakům vzlétnu jako dým.

Pohlaď mi tvář, svou něžnou dlaní,

utři mi čelo, po noci spocené.

Smrt přerušila mi klidné spaní,

mám už jen oči, k nebi zvrácené.

Naposled pohlaď, mou kůži jemnou

a ústy přibližuj se k mým.

Polib mě alespoň jednou,

snad horký dech.. ještě ucítím.

Korálky slz z mých očí již stuhly

díváš se na mě upjatě.

Havraní vlasy, padají ven z truhly

..a smrt?

Zas pevně drží opratě..