Celé dny vydržela bych
dívat se do Tvých zelených tůní
a snít o lesích kapradin,
poslouchat jak to slunce duní
a do nás dvou vrhá stín,
pořád bych mohla být s Tebou,
uprostřed plání,
v suchu na Sahaře,
vždycky mi tak jemně setřeš
svou hebkou dlaní
slzy z očí
a smutek z tváře…

Celé dny vydržela bych
dívat se na Tvoje nádherné rysy
a prstem je kreslit do oblak,
Země na nebi tolik závisí
a nedočkavě čekají na soumrak,
až splynou v jeden svah,
až si my dva prolneme
náš myšlenkový tah
a já už zahodím pochybnosti,
prosím přijmi mé chyby,
ty už se mě neoprostí,
pořád bych mohla být s Tebou,
v kraji prázdných rybníků,
na opuštěných březích,
tak ráda si z Tebe vždycky čtu,
že láska dvou básníků
nezná žádných mezí…

Celé dny vydržela bych
vnímat to ticho všech tich,
když slova mlčí
a měsíc je vlčí,
jen vychutnáváme jeden druhého,
není nic krásnějšího,
pořád bych mohla být s Tebou,
pozorovat v očích knotky svic
a klubko starostí, co hned se rozmotá,
vždycky mě tak ve všem ujistíš,
nikomu nevěřím víc
a cítím, že jsi ten můj jediný
celého života…

Celé dny vydržela bych
ležet na Tvém těle,
dýchat s Tebou jeden vzduch,
poslouchat ten šum a ruch,
když vylétají andělé,
právě odbívá ranní pátá,
svět se mi zdá tak krásný,
nemáš srdce ze zlata
a duši z diamantů,
ale jsi úžasný,
chci s Tebou zůstat napořád,
nebo se moře brzy zduje
a zdvojnásobí svůj cit,
víš, strašně mě to pohlcuje,
vždycky mě tak pohladíš,
rozliješ bezpečí a klid
do všech mých čtvrtí
a já vím,
že to nikdy nezahltí…