Snažím se pochopit
ty nálady
které mi nedají spát
a probouzí mě
o půlnoci
s výkřikem
bezmoci
- tak srdceryvným-
až je mi z toho
špatně.

Tisíckrát
se mračím
do zrcadla
z muších
křídel
a mažu
si z obličeje
ten výraz
co polévá
mě hrůzou.

Dohnal mě osud,
snad ze zlomyslnosti
- Jo! Vím,
že mě nemáš
rád!-
a zabil
víru
i naději
v lepší
zítřky.

Ptám se
jak to
-a proč-
mě to znovu
dostalo
na kolena.
Tak lehko.
Myslela jsem
že už je to
za mnou.

Poslouchám
Black Sabbath
-jejich balady-
a jen díky nim
nemám
omlácenou hlavu
o tvrdej panel
panelákový zdi.
Obrazně řečeno
-v myšlenkách.

Nemám sílu,
zničilo mě to,
nedokážu
pochopit,
ty zatracený
obraty
a to proč
se mi zdá
jak ležíte
v hrobě.

Proč
se mi zdá
jak vás potkám
před vchodem
toho nechutnýho
paneláku,
a proč vás
všude vidím
se smát
- žít.

*TAK PROČ TO TAK NENÍ??*

Bojím se
spát
jako dřív
bojím se té
temnoty
co mě pohlcuje
a dusí
v nočních můrách
a kruhy pod očima
jsou výraznější.

Potřebuji pomoc – a ne ve flašce vína jako každý pátek..
Potřebuji pomoc – a ne krátkodobou, protože to nestačí..
Potřebuji pomoc – a naučit jak žít, protože jsem to zapomněla..
Potřebuji pomoc – neumím se postavit na nohy.. /klečím na kamenech/
Potřebuji pomoc – protože je to zpátky a já už tu sílu nemám..

.
.
.
.
.
.
.

Je to poprvé, co vím, že to sama nedokážu, asi už fakt potřebuju pomoc.. a poprvý to přiznávám.