Ptal ses mě včera v noci:

JE VŮBEC NEBE ?

Slyšela jsem
do sluchátka
slané slzy,
novou vrásku na čele,
a tvoje bolest,
dosud ukrytá,
vykvetla nachem.

A já řekla :

JE !
Kdyby nebylo, tak…

A pak jsem ti popsala,
jak úžasné to Nebe je,
tak úžasné,
že si to ani nedokážeš představit.

Když jsem osaměla,
musela jsem se ptát znovu.
Sama sebe :
věřím tomu, že JE NEBE ?

Já věčně na dně,
já v temnotách,
a slzách…
Nebyla ta odpověď trochu
prolhaná a drzá ?

Koukla jsem se dovnitř,
tam,
co to bolívá…

A tam bílá perla byla.

Na dně se choulila.
Ukrytá na dně,
kde plácám se,
ani trochu ladně.

přečetla jsem si odpověď
……………………..
byla správně