Když nemám co na práci a slza se do oka dere
chce se mi naříkat a lkát, i když netuším,
kde královská modř se na nebi bere
já urputně a bez ustání se přijít na to pokouším.

K čemu to je, sledovat na nebi hvězdy jasné,
a ve dne Slunce které spaluje nás pohledem
když poslední lampa v tiché ulici zhasne
já toužím být obdařena alespoň malým nadhledem.

Netuším, jak dlouho budu ještě muset čekat,
než přijde ten,po kom tak dlouho toužím
ale doufám, že už se nebudu dále všeho lekat,
když temnou ulicí se každý večer osamělá ploužím.

Kdy skončí konečně tahle nekonečná muka,
co trápí mě každým dnem více a více
když ruka sebou jako v agonii cuká
a já pouze čekám, kdy poslední barva vyprchá z mé líce.

Nemyslím, že by byl život krásný a klidný,
že dobrý osud čeká každého z nás
avšak nikdo z nás není vždy na všechny vlídný
a tak s konečným klidem odkládám svůj jas.