Pokažde když padáš mi do očí,
padáš s vermocí jež topí mě
v emocích něžnějších
než první sníh,

než Tvůj nesměle
znějící první smích,

s úsměvem
jež v mých očích krásnějšíjest,

než v očích ostatních..

Ačkoli nevěříš,
hvězdný prach usazen v Tvé řasymi prozradil,
že hvězdou jsi

zářnější,
než tisíc Sluncí..

Teplo tvé duše, mlčky a netuše
mne nutí říct, že roztála jsem
v tisíc slz andělích,
které nikdy nezaschnou.

Chvíle, které minou, neminou..
A tys' mou múzou i ozvěnou,

mého štěstí, strhujíc
mé strastí lavinou, té věčné slasti,
dávaje mi pocit věčnosti v něžnosti,
která je přepychem tvých dlaní,
v nichž tvé tváře ukryty..

 Snad ani nevyslovím, jak musí zářit,
když nacházíš se v mých básních,
tak oslavujících cit, který chovám
zas já,.

 Pošetilá..

Ve svém srdci..