Jak bolestné,
být v tvé přítomnosti
tvůj hlas slýchávat,
stejně jako ticho,
plod nejistoty
jež vložil si mi do srdce,
roste každým dnem
kdy tě potkávám
a miluji.

Jak bolestné,
vidět tvou pulsující dlaň
a nesmět se jí dotknout,
jako by hořela a ten žár
spálil by všechny city mé
jen popel zbyl by z lásky
dívky, co toužebně tě miluje.

Jak bolestné,
být uvězněnou ve svých iluzích
popletenou popelkou
toužící po třech oříšcích.
Zahodit všechny jistoty,
všechno co mám, všechno čím jsem
všechno čím jsem byla nebo budu
jen tak, stát před tebou, beze studu
bez strachu z ublížení, z ponížení.

Jak bolestné,
je každé moje ráno,
každá chvíle, kdy nevidím tvou tvář.
Marnivá je naděje, marnivější víra
protože vím, že žádná nadpozemská zář
nemůže spojit
co stvořeno bylo nespojitelné.