Jsem slovo ve tvém slabikáři,
které učíš se číst s hlavou na polštáři,
v sedě, kleče i ve stoje
jsem paprskem uprostřed pokoje.

Jsem zeď, co ostatním se vymyká
zbarvená do červena.
Jsem postel bez nebes
se silou tvé břímě nést.

Jsem kapkami deště ve sprše,
co padají na tvé tělo,
když spustím na zem negližé
jsem vše, co by tvé mužství chtělo.

Jsem číslem ve tvém diáři,
které zapověděl´s sám sobě.
Jsem ten, koho čekáš u dveří
jež neotevřeš (?) ... a Já nevkročím k tobě.

Jsem touhou i strachem z neznáma.
Jsem bolest i útěcha.
Jsem tou, kterou proklínáš.
Jsem okamžik, na který vzpomínáš.
(..........., který nezapomíná)