Byl den,
téměř stejný jako každý jiný.
Jen cosi neklidného se v mém srdci chvělo.
To můj Anděl ťukal na dveře v mé síni:
„Otevři prosím !
Chci dovnitř,
kde jsi Ty a teplo.“
„Neslyšíš ?!
Mám snad kostelní zvony rozhoupat?!“
To abys pochopila,
že jsem tu pro Tebe
a že mám Tě rád!
Jsem víc než Tvůj stín,
tak dej mi šanci
a pojď si se mnou povídat.
Půjdem spolu cestou k Světlu
a tmy ,
té nebudem se bát.
Jsem
anděl Tvůj
a ťukám na Tvůj chrám.
Rád bych slyšel od Tebe:
„Jsi vítán, vejdi dál.“