Zahalená v černém plášti, s poraněnou myslí
plna zášti a s temnými smysly..
Slabá a žíznivá, po tvých rtech,
ta představa trýznivá, bere mi dech..
Čekám stále, že pomůžeš mi ven?
Co bude dál? Proč nechytneš mě jen?
Jak nemám zoufat? Když se mnou tu nejsi
zbývá jen doufat a ptát se:
,,Kde jsi?"