Moje srdce pláče.. Pro tebe,
hrozně moc mi chybíš,
život jak mráz zebe,
když další ráno sním..

O lásce roky vzdálený,
tak se ze sna usmívám,
pro chvíle navždy kouzelný,
když tvoje tělo objímám..

Jak já nenávidím to probuzení,
kéž nemusela bych vstát,
nechci zjistit, že to tak není,
ani, že tě mám tolik ráda..

Tam ve snech jsi pořád se mnou,
a já v životě nechci dýchat,
ať trny skončí bolest mou.. 

Netřeba mě dál do srdce bodat!

Tak pro tvůj úsměv, tu slzy kanou.
Pro jediný tvůj dotek, dám svět stranou.

Pro tvůj polibek, mi rty planou.
Pro tvé objetí, se mé ruce vztáhnou...

Tak konám před světem přiznání,
co ve mně je, k šílenství mě dohání.

Přiznávám..

Dávno jsem už prohrála..