Víš ty,
co bych strašně chtěla ?

Půjčit si křídla od anděla.
Anebo od netopýra.
Správně si říkáš:
kde je míra ?

Ano,
bývám černobílá.

Ode zdi ke zdi
a zas ke dveřím.
Kdo málo mě zná,
sotva uvěří,
že padám dolů
volným pádem,
a den poté
zvedám hlavou strop.

A uvnitř,
tam, co ani já se neznám,
něco volá:
hop či trop.

Navenek jsem prý
obyčejná
odtažitá
formální.

Chci sama sobě
dál být věrná
- ráda nejsem normální…:-)