..Já vím
…
tehdy padal sníh jak bílé tajemství
odraz hvězd v očích tvých mě pálil
a já chtěla zemřít za chvíli věčnosti
pro svou nejkrásnější ze ctností..

Jak po zimě slunce život dává
zrodil se i v nás omamný cit
mé tělo stalo se komnatou
pro tvé motlitby i příchuť hanbatou..

Dala jsem ti jméno láska
napsala ho na dveře svého světa..
zamkl nás a jedla jsem tvůj smích
pila tvé slzy a žila tvůj dech..

Ruku v ruce skákajíc přes kaluže
jednou se smočil já…
podruhé zas ty
běželi jsme vtříc

pádu...

Cit v tobě zemřel
a s ním i kus ze mě
vzpomínám jak jsi vlastně vypadal
než jsi ze mě vypadal..

..v zapomnění..