Co mi zbylo, když vlastně nic nemám..
Proč tady jsem a co pořád hledám?
Snaha je zbytečná, tak jako slova,
Přesto je křičím,pořád a znova..
*
Můj křik je němý,však přesto je znát..
Tak jako herec, co beze slov umí hrát.
Jak němá loutka na provázku,
Mluví, aniž by vydala hlásku.
*
Třeba jsem loutka a za mé provázky
mi osud tahá,není pak marná všechna
moje snaha?
Já chtěla bych hráti a hlavně srdcem,
ale nademnou stojí osud a drží v rukou provazce.
*
Třeba jsme všichni loutkami v divadle..
Hrajeme příběh..
Jsme rozpolcené postavy co honí je vlastní svědomí..
*