Prsty se mi rozbíhají po klávesnici jako by to bylo stádo divokých koní vypuštěných na svěží, jarem provoněnou louku.. Srdce mi buší jako zvon napětím kdy prijde další zpráva od něj.. Rychlostí blesku odpovídám na jeho krátké utržkovité zprávy, které ve mně přeze všechnu svou stručnost vyvolávají záchvěvy štěstí a radosti.. Každým nervem mi projíždí touha číst další řádky jeho slov a pochytávat tak jeho myšlenky a skládat je do mozaiky, která do sebe zapadá jako puzzle.. Dlaně rozechvěle žmoulají pramen hnědých vlasů, spadající přes moji tvář.. Ticho zalívá muj pokoj stejně jako měsíční světlo dopadající sem skrz okno a ničím nerušené ticho je protkáno pavučinou nadějí…..
Srdce buší………..
Ticho houstne……
Minuty plynou…...
Naděje umírá…….
Zpráva od něj nepřichází a nepřichází…srdce se ocitá pod velkou vrstvou bolesti která spaluje moje tělo jako obrovské plameny..
Toužebně si přeji aby ještě jednou napsal, aby zase rozezvučil zvony mého srdce..
Ticho………..
Vrývá se mi pod kůži……..
Bolí…………
Srdce pláče……..
Oči pláčou………
Minuty plynou jako voda v poklidné řece avšak moje srdce se zmítá v bouři.. Bouři která za sebou zanechává pouze stopy v podobě krvavých šrámů..
Ticho……….
Minuty plynou…..
Nadějě umírá…….
Smrt.. Přichází pomalými kroky a vkrádá se do mého nitra jako zkušený zloděj……
Je tu.. Slyším tiché našlapování opatrných kroků blížících se čím dál tim víc mému srdci….
Ticho……….
Minuty plynou…….
Slzy tečou……….
Nadějě umírá…….
Já umírám……….