...
A je tolik,
prázdná...

Do očí,
už dávno...Vhání se slzy...

A já,
stojím nad propastí...
Dívám se dolů,
a přemýšlím...

Kdo jsem,
a co vlastně chci...
Pochopím vůbec někdy,
význam tvých slov?

Tolik bolí,
ta přítomnost...
A sama vím,
jak hloupě to zní...

Milovat,
a být za hlupáka...
Je tak lehké,
jenže trhá mi to srdce...

Prokletá,
s depresí...
Už není co si nalhávat,
nemám sílu..

A lepší zítřky,
jsou na dosah...
Ach ano
..já to vím...

Tak proč se nemohu zbavit...Toho vlezlého smutku?

A proč vzpomínky, doráží...
Zrovna dnes...?