Mám chuť jen v koutě stát,
malá, neviditelná,

ztracená..

Jsem do svých depresí lapená..
Nemůžeš mi pomoci, i kdybys chtěl,
jsem moc dospělá na pomoc
a příliš dítě na chápání složitých děl..

Nevím, kam jít a nevím, kdo jsem,
nejsem ta, kdo jsem – jsem snad jen svůj vlastní sen?

Zahalená v mlhách nepochopení,
uvězněná ve svých nesplnitelných přáních..

Pomoc, křičím do tmy, zbytečně čekám na ni..
Nesmířená, osamělá,

 odcházím..