Hořím, jako pochodeň,
ve tmě, v samotě..

 Ztracená.
Pláču na zem,

,
čistým zoufalstvím zborcená.

Ptám se samy sebe,
ozvěna je však smutnou radou.
Zavírám oči, svědomím přiškrcená,
myšlenky černé se kradou.

Dívám se na svou dlaň,
bezútěšně toulavou a prázdnou.
Svírám pěst doufajíc v sílu

,
útěchu mám nesnadnou.

Volám a prosím do ticha,
jen dveře

bouchnou jako úder viny.
Pláču a čekám na odpuštění,
protože do srdce,

 mi vklouzl jiný..