Pod lampou snů, kde hledám tvůj stín,

odcházíš bez rozloučení a já nemám kam jít..

Nezavírej oči,dokud nepůjdu spát,
vždyť ve tmě se tu bojím
a je tu cítit strach.

Vzdálená je jen touha.
Proč, básničky jsou jako pouta,

kde drží nás v zajetí...
a bez pravidel.. se neptají..

Co jim je souzené...
Proč jsou i smazané...
A kdy se vrátí zpět
...jako přečtené...

Nezavírej před nimi oči... jsou nevinné...