Nezlobím se, ač mám smutek.
Vím, co chci, ač to nemám.
Nemám zlost za tvůj skutek,
nežádám nic, ač tě v srdci mám..

Snad jsem v tom sama,
snad a možná ne,
ale copak tam radost nebyla s náma?
Copak ani láska ne?

Nezlobím se, ač ti moc nerozumím,
nerozumím tvým důvodům,
je to v rozporu s tvým přáním,
těžko sis myslel, že zalžeš mým rtům..

Možná tvá ústa mluví ke mně,
ale pravdu říkají jen tvé oči,
jen ten úsměv hřeje ve mně,
ale tvůj chlad mě ničí..

Proč ztrácíš, co můžeš mít?
Proč se bojíš, čeho, mě snad?
Proč nechceš v duši klid?
Nezlobím se..

Vím, že mě máš rád..