Jsem smutná
nikdo to nespraví
myšlenka čudná
nejde mi z hlavy
žiletky ostré
tepny mi hladí
prý je to dobré
všechno to spraví
krev moje sytí
žiletky chladné
a na hrob kvítí
brzo mi spadne
kdyby mne potkala
nádherná chvíle
už bych neplakala
bylo by mi mile
však ty chvíle milé
už nejsou tu
došla jsem do cíle
dám sbohem životu
proč se mnou zůstává
smutný okamžik
život můj ustává
místo sbohem, řeknu dík.