Ovíjí mě bílá pavučina
Tvého pohledu...

Probudil se starý smutek-
Ne, tohle nesvedu!

Nemůžu na Tebe znovu myslet
Ani jako kamarádka
Už nemůžu tu roli hrát.

Roli v příběhu životních pavučin,
co ovíjí se kolem mého těla...

Kdysi dávno možná jsem Tě chtěla
Teď slepě zírám do dálky
Nad Tvou hlavou,
která tu předemnou není...

Byla ve snění...
Tehdy...

Již pryč...
Nenajdeš už nikdy klíč
K mému srdci...

Usilovně v to doufám...
To by mě zabilo...
Po třetí se říká
„Všeho dobrého...“

Ne, zlo temných pavouků
fouká mi do tváře...

Mačkám v duchu
jemné polštáře
mých Nadějí...

Nikdy už Tě nechci vidět...
Protože když Tě vidím,
znovu mě zabolíš...

Nezajímám Tě,
a Tvá slova jdou kolem mě,
ač zamrzí...

Ale záleží mi na Tobě
Nechci, abys skončil dřív,
než začneš...

Je Ti dost málo,
abys sám na sebe
Umřel...
Jen bílá pavučina rubáše
by pak kryla Tvoje štíhlé ruce...

… bílé, jako zuby nekuřáků...

Obešlých pavučin...