Hořké slzy mi tečou do klína,
i když bych měla mít důvod se smát,
celý svůj život já proklínám,
ač mám dost toho, co můžu si přát.

Křičím, a nikdo neslyší,
v bouři mé volání zaniká,
vítr ho do dáli unáší,
prázdno mé srdce zamyká.

Balvan ku zemi mě táhne,
nedovolí mi se hnout,
nic tíhy zbavit nezvládne
mou duši rozdrásanou.

Ač slunce svítí, mě tma obklopuje,
marně se snaží paprsky hřát,
svit hvězd pro mě na hony vzdálený je,
tak pláču, když měla bych se smát…