Polož žlutou růži k mému hrobu,
neplač, nenaříkej, jen chvíli stůj.
Osud mi vyměřil jen krátkou dobu,
a já ten čas promarnila, tak mě nelituj!!

Nežila jsem tak, jak chtěla jsem žít,
asi až příliš jsem tě milovala.
Dnes už chápu, že jsem musela odejít.
Dnes už chápu, že nešlo by to takhle dál.

I pod studenou zemí, tě stále miluji,
to ani smrt nemůže změnit.
Pekla jsem se nikdy nebála a ani teď se ho nebojím,
protože žádné peklo není.

Až můj hrob po roce zaroste travou
a vzpomínky na mě, se v tobě rozplynou.
Jen moje kosti budou vědět,
že milovala jsem jen tebe.

Snad řeknou ti jednou moje verše,
to co jsem ti já nemohla a nesměl říct.
Posaď se, k oknu až na podzim začne pršet
a začni mě prostě jen tak číst.

Teď je ta správna doba..