Příznávám.. že byl jsi, mým krásným dnem.
Že jsi stále, mím toužebným snem.
Jsi chvíli, když večer usínám.
I tím, nač stále vzpomínám.
Přiznávám.. je to asi pár let.
S tebou sem ztratila i jeden celý svět.
Svět, který naplnil mi moje srdce.
Slova z kterých, se mi něžně třásli ruce.
Přiznávám.. se k prázdnosti, která ve mě zbyla.
Byl jsi moji štědrostí,co do srdce, se mi vryla.
I nyní, jen spatřím řádky, co jsme si psali.
Vím, že jsi snem, co mi zmizel v dáli.
Přiznávám.. že bláznila sem touhou, být ti blíž.
Chtěla být sem ženou, o které sníš.
Toužila jsem, po pouhém pohlazení.
Po sladkém polibku, či alespoň povzbuzení.
Přiznávám.. jsem zmatená slovy,co jsme si říkali.
A radši jsem měla mlčel, a nebo utéct do dáli.
Nechtěla jsem ti říct, co vše na tobě vidím.
Já měla mlčet, teď se za to stydím.
Přiznávám.. nemohla jsme se, vynadívat na tebe.
Ale to jsem skrývala, svým uzavřením, do sebe.
Chtěla jsem objímat a dávat ti něhu.
Ty jsi tam byl, ale měl, srdce z ledu.
Přiznávám.. jsi to nejlepší, co jsem mohla mít.
Já hloupá to ztratila a zradila ten cit.
již dávno nevlastním, k tvému srdci klíč.
ty chvíle se nevrátí, jsou navždy pryč.
Přiznávám.. já byla ta, kdo chybu udělala.
Však já si to odnáším a musím s tím žít dál.
Přiznávám se a není to jen přiznání.
I když zbytečné a pozdě, na přátelské vyznání.