Jsi ticho
co plíží se mi v zádech..

Jsi vzduch
na který mi stačí jeden nádech..
Neboj se, slov blaznívých,
jenž jsou ostré jako střepy..
Že s tebou něco je
to vidí i slepý!

Jsi hlas,
co kříčí v tvé hlavě zmateně
Jsi díra,
co zeje naproti ve stěně.
Neboj se, jsem jak motýlek
co poletuje kolem
sem tam, nahoru a dolu
jakoby všechny moje představy
seděly u jednoho stolu!
Jsi bolest,
co táhá za moje svaly.

Neboj se, a naslouchej mému hlasu
neb jsi ostrým střepem, co zarývá se v kůži
až teče krev..
..jakoby si slyšel ďablův zpěv!
Jsem zlo,
ale mě nemusiš se nikdy bát..
Jsem šilenost,
které se můžem společně smát..

Neboj se, neb mě vždycky zříš
já počkám až mě v zrcadle uvídíš!
Jsem ty a ty to víš..