Chvíle zdá se býti dlouhou,
pohled do očí spaluje,
srdce chvěje se tvou touhou,
rozum ti vše stěžuje..
Obě strany kříčí,
které za pravdu dát?
Nevědomost ta tě ničí,
nejde to tak lehko vzdát..
Vyřknou pravdu není v silách,
přesto ji však dobře znáš,
krev vaří se ti zlostí v žilách,
ve tvých rukou leží osud váš..
Šanci dát a odpustit?
Těch nespočet už bylo.
Ohavných činů měl se dopustit,
vše za lež se skrylo..
Vědí všichni, jen ty tápeš,
sladké řeči omámí tě,
sundáš brýle - a už chápeš,
jsi kořist chycená do sítě..
Nutno přehodnotit některé činy,
vše jinak nastíněno bylo,
oprostit se od pocitu viny,
vše za úsměv skryto by být mělo..
Někdy lepší pravdu neznát a jen se domnívat,
zdánlivě krásné, leč neupřímné chvilky si užívat..