víš o té věci
tam v tichu
kde lampám svítit nestačí
a tak se smějí
brání stínům
a ze sna budí
bodláčí

víš o těch slovech co ti šeptám
pokaždé
když se vydáš spát
jen co tvé oči
se sny splynou
a peřina tě začne hřát

víš kolik růží
kvetlo pro tvé oči
tam kde se touláš
podél cest
a kolikrát jsem tajně toužil
zase tě něžně
k hříchu svést

víš že se jednou
naše kroky protnou
pod starým stromem
památným
v tom jarním dešti
obejmu tě plachou
a do dětství nás
(navrátím)

vím že to nejde
i když bychom chtěli
být spolu v čase jako dřív
držet se větve
šimrat trávou

nocí jít