Tak tichounce řeka teče....
a čas....ten pomalu se vleče...
Nestojím tu s hlavou vzpřímenou,
tak nějak níž... klečím na kolenou.
Smuteční vrba ta kloní se k zemi,
dnes nějak podobně i já ...
zas smutno je mi.
Slzami zálevám kořeny její,
ne vždy jen radostné věci se dějí.
Tak to však přece jen asi má býti,
i mraky se rozplynou a slunce svítí.
Však nefouká... nefouká vítr jen do oblak...
sedím tu... přemýšlím ... sedím jen tak....