Usínám.. propadám se do říše snů...

Vidím tě. Jsi tak strašně reálnej. Tak moc po tobě toužím. Jsi tak strašně blízko a přitom tak šíleně daleko. Ano, tělem jsi daleko, ale duší u mě. Cítím tlukot tvého srdce, ten

tep, co mi dává důvod žít. Natahuji ruku... a nic prázdno. Nejsi tam. Zmizel jsi. Proč tě nevidím? Do očí

mi stékají slzy.
Zvuk? Dveře? Ty? Na otázky

přestává být čas. Stojíš přede mnou. Bereš mou tvář do rukou. Žaludek mám v krku. Srdce

buší jak kostelní zvon. Já tě citím. ÚPLNĚ celého

tě citím. To, o čem jsem vždycky snila. Uléháš vedle mě a naše těla se spojují v jedno. Ne,tohle nemůže být skutečnost. Nic krásnějšího jsem v životě nezažila. Jsme jedno tělo. Jedna duše. Jeden člověk. Láska - to strašně velký pouto, co nás spojuje...
Tak proč se oblékáš? Proč odcházíš? Pohled

na tvé záda bolí. Neskutečně moc... Oči už jsou zase plné slz. Poslední

pohled. Už tě zase nevidím. Zase jsem bez tebe...
Kde jsem? Světlo? Postel? Ne, je tu realita. Všechno byl jen sen..