Když slzy odbíjejí půl
a v kuchyni jen prázdný stůl.

Co čekat dále od života?
Za oknem bláto, hnusná slota.
A kapky padaj po polštáři.
Mozek jen křičí-sprostý lháři!

Co sama jen počít touto dobou?
Venku jen vrány něco zobou.
Asi tvou duši k snídani.
Nastává další svítání.

Co mi jen přinese další den.
Kdo ví?
Otvírám oči.Děsný sen.
Či realita?

Občas se každý přepočítá...